na obrázku je miminko miniprasátka :)

Prasátka mají vrozený smysl pro udržování čistoty, jsou zvyklá chodit stále do jednoho místa a proto není problém je naučit chodit na kočkolit a kočičí záchod. Pokud chováte prasátko celoročně venku, je potřeba aby mělo nějakou zateplenou boudu, např. pro psy a v ní nastlanou slámu, do které se může zahrabat a porochnit si tam. Pravděpodobně si také vytvoří bahnitou louži, do které si bude chodit se slastí lehat. Většinou ihned poté, co ho poprvé (a naposledy) vykoupete.
V ČR existují 2 linie Göttingenských miniprasátek a to do 20 kg a do 40 kg. Vyskytuje se zde ovšem i řada kříženců a ti potom mohou dorůst i 60 kg a více. Dále zde byla vyšlechtěna i miniprasátka určená k lékařským účelům (výzkumu rakoviny) a ta nejsou samozřejmě vhodná do chovu.
Velikost tohoto miniprasátka je dána jak geneticky (pozor i z mrňavých prasátek může vyrůst pořádný pašík a z větších může být 10 kg prcek), tak je možné ji ve velké míře ovlivnit stravou. Potravu Göttingenských miniprasátek tvoří z 95% rostlinná potrava. Zbytek mohou tvořit třeba i granule pro psy, které zajistí všechny potřebné živiny a vitamíny. Ovšem samozřejmě s rozumem. Stačí pár granulek denně a pokud zajistíte prasátkům správné vitamíny např. Konvit NEO, Plastin atd., máte jistotu že dostanou všechny vitamíny potřebné pro správný růst a zdravý život a můžete psí granule vynechat. Nebo nechat pouze jako pamlsek. V případě chovu prasátka venku, musíte při mrazivém počasí zvýšit přísun energie, protože prasátko aby se zahřálo musí "spálit" více paliva.
Pokud je nutné omezit kalorický příjem a přitom nenechat prasátko hladovět, našla jsem doplňkové krmivo od firmy TROPE, jmenuje se to " Příloha se zeleninou" a myslím že je to přesně to, čím lze nahradit část tučné potravy u doma chovaných prasátek, aby nám zbytečně netloustla. Do namočených granulek jde perfektně zamíchat potřebná dávka vitamínů a prasátkům namočená směs velmi chutná. Budou se cítit sytá a přitom do sebe nedostanou zbytečně tolik bílkovin. Prasátka ale milují pestrou stravu a proto vám budou vděčná i za různé dobroty, samozřejmě s ohledem na jejich váhu musíte hlídat množství. Těmi dobrotami myslím třeba kousek jablíčka, nektarinky, melounu, piškot atd. Pokud budete miniprasátko překrmovat (bude se totiž zdát stále hladové) může vám vyrůst až o 100% váhy, kterou by mělo při normálním množství potravy. Když jsem koupila Žofii, byla vykrmená houskami a odpadem z domácnosti tak, že vypadala jako prase na rožeň. Po zeleninové dietce zhubla na správnou váhu a hned je na ni hezčí pohled. Kde jsou ty chvíle, kdy podhrdlí tahala skoro po zemi. Pozor, prasátka rostou cca o dvou let (potom i dál, ale do šířky) a proto pokud se vám v roce věku prasátka zdá, že je malé a může už papat víc, pozor, abyste se nedivili. Udržování ideální váhy je důležité i ze zdravotního hlediska, protože zatučnělý čuník má kratší život a trpí stejnými chorobami jako obézní lidé. Prasátka se dokážou přežrat k prasknutí a i když budou mít břicha jako pátrací balóny, budou kvičet jako o život, jakmile zašustíte pytlíkem. Proto jim přísun potravy musíte hlídat vy.
Miniprasátka je možné chovat i v bytě, ale vyžaduje to dostatek trpělivosti, protože jsou to neuvěřitelně zvědaví, zvídaví a vychytralí tvorečci, kteří vám můžou v bytě nadělat pěkný binec. Pokud zrovna neodpočívají, stále něco přerovnávají, přenáší, ochutnávají, prostě neustále vyvíjejí nějakou činnost. Pokud jsou na zahrádce, celý den se pasou na trávě. V případě, že mají tato prasátka dostatečně velký prostor pro pasení, vůbec neryjí a udržují krásný trávníček. Na malém prostoru trávu rychle vypasou a potom hledají něco dobrého „vespod“. Co kdyby tam náhodou něco bylo. Při chovu v bytě je nezbytná ohrádka, nebo prostor, kam můžete prasátko zavřít pokud jdete pryč. Jinak si můžete zadělat na problémy kdy bude čuník po dobu vaší nepřítomnosti "pracovat" doma na úklidu. Pokud chcete jet na dovolenou, nezbývá než se poohlédnout po nějakém známém se zahrádkou a ohrádkou, protože v cizím prostředí v bytě, by mohl být vystresovaný čuník agresivní i přes to, že je normálně klidný. Nezapomeňte také na výchovu. Rozmazlené prase je stejné jako rozmazlený pes, jen má větší sílu a může vám ze života udělat peklo. Co nezvládnete v mládí, u dospělosti prasete už nedoženete. Sice bude mít vždy svou hlavu, ale musí vědět, kde jsou ty hranice, které nesmí překročit. Musí být jasné, kdo je doma ten dominantní a prase by to být nemělo, jinak nikdy nebudete šťastní.
Prasátka krmíme 2x denně, nejlépe trávou, senem, ovocem, zeleninou, v omezené míře zbytky z kuchyně, nebo třeba opravdu trošičkou psích granulí, nebo štotem, těstovinami, tvrdým pečivem, bramborami atd, ale nesmí se to přehánět s příliš kalorickými potravinami, čuníci potom tloustnou doslova před očima.
Já mám svoje prasátka zatím ve výběhu, ale spíš je to z toho důvodu, že se bojím aby někde neutekly pod plotem. Dokážou se protáhnout i takovou skulinou, že byste vůbec nevěřili že je to možné. A umí skákat jako kamzíci. Z místa :D
Při správné stravě se prasátko dožívá až 15ti let.
Pohlavní dospělost je od 4 měsíců, připouští se po roce, březost trvá 100 až 115 dní. Nás asi čeká překvapení, protože malé Žofky jak jim říkám (Binky a Baruška) začaly přeskakovat do ohrádky k Chrochtíkovi a Žofii už v prosinci, to jim bylo 7 měsíců a tak si myslím, že to nezůstane bez následků. V -15°C už jsme neměli sílu na to upravovat a zvyšovat výběh.
Co se týče porodu, prasnička rodí sama, mladé po vypuzení neolizuje a ani nepřekusuje pupeční šňůru jak jsem si všimla. Selátka se prostě odtrhnou sama i se šňůrou a ta jim do druhého dne zaschne a odpadne. Maminka je jen očuchá a oňuflá rypákem, aby je přivítala na světě.
Göttingenská miniprasátka jsou otužilá a na nemoci netrpí. Potřebují jen 2x ročně očkování proti červince a 2x do roka odčervit.
Prasátka je také možné vodit na kšírkách pro psy. Velmi snadno si na to zvyknou a potom se s nimi můžete vypravit i na procházku bez obav, že je už neuvidíte. Nyní si dovolím okopírovat část textu z internetu, protože to je opravdu geniálně napsané:

Neukojená zvědavost autor textu Martina Katzerová

Prasátko je zvědavé a lstivé. Například velmi rychle pochopí, že nesmí otevírat ledničku a samovolně se obsluhovat, přesto to bude stále zkoušet (skoro jako my lidé při půlnočním "Calex Open"). Jakmile ho necháte samotné v bytě, například když půjdete do zaměstnání, pomstí se za samotu tím, že naschvál udělá v bytě nepořádek. Výchovné metody nepomáhají, totéž se bude opakovat pokaždé.
Prasátka vyžadují téměř nepřetržitý kontakt s majitelem - pak jsou úžasná!

Svoji inteligenci ale nepoužijí k tomu, aby vám udělala radost. Používají ji téměř výhradně ve svůj prospěch. Přistrčí si židli ke stolu, aby se dostala k jídlu. Posunou si na zahradě lehátko do stínu, když už jim je na slunci horko. Přemístí si do stínu i misku s vodou, aby ji neměla teplou. Bez povšimnutí vniknou do spíže, když ji zapomenete zavřít, nenápadně za sebou zabouchnou dveře a budou hodovat na zásobách.

Miničuníci překvapují svou velmi rozvinutou inteligencí. "Inteligence prasátek je přibližně na úrovni tříletého dítěte," říká Smithová. Jsou podle ní o něco chytřejší než psi a mají i podobné schopnosti - dokážou například plnit povely sedni nebo lehni a svému páníčkovi přinesou i bačkory. Vrozené inteligence však využívají především při shánění potravy. Není proto vůbec neobvyklé, že se naučí sami si otevřít ledničku, protože vědí, že se tam skrývají jejich oblíbené pamlsky.

Prasátka jsou také poměrně paličatí a svéhlaví společníci. V jejich prospěch ale hovoří fakt, že mají ráda děti a dobře vycházejí i s ostatními domácími zvířaty.

Podívejte se do odkazů vlevo na naše čuníky. Pokud budeme mít miniprasátka k rezervaci a k prodeji, najdete je i s fotografiemi v záložce „NA PRODEJ“.